Vaše šťastné číslo 7!

Královcova továrna

Královcova továrna: otevřít, oživit, opravovat po částech

Parkovací dům. Kulturní sál. Byty. O tom, co má být v Královcově továrně, má jasno skoro každý. My si myslíme, že na tuhle otázku je ještě brzo odpovídat. Nejdřív musíme zjistit, co to místo unese, co lidé opravdu potřebují a kdo je ochotný se na továrně podílet. A to se nezjistí u stolu na radnici, ale tak, že továrnu otevřeme a začneme ji používat.
V tomhle textu najdete, co o továrně víme, co se s ní za poslední dva roky stalo, co ukázali studenti architektury a jak bychom chtěli postupovat. Je delší, protože za ním je hodně práce. A protože si myslíme, že rozhodování o největší budově v historickém centru si zaslouží víc než jednu větu na plakátu.

Co to je za místo  

Bývalá továrna na tkalouny a stužky stojí ve Vodní ulici č. p. 21, asi sto metrů od radnice, uprostřed městské památkové rezervace. Za ní, přes Břetislavovu ulici, teče Zubřina. Je to největší ucelený pozemek s budovou v historickém centru Domažlic. 

Továrna má dlouhou a pozoruhodnou historii:

  • 1. pol. 19. stol. | V Domažlicích působí několik výrobců stužek, Královcové na ně navazují. 
  • 1848 | Jiří Královec zakládá domácí výrobu tkanic (prameny uvádějí i roky 1850 a 1854).
  • 1884 | Syn Jakub Královec se vrací z Ameriky a zavádí tovární výrobu. Vzniká budova do Vodní ulice na parcelách gotických domů. 
  • 1905 | Parní strojovna a kotelna s komínem. 
  • 1911 | Moderní stroje ze Švýcarska a Německa, velká přístavba. 
  • 20. léta | Budova do Vodní je nastavena o dvě patra a dostává dnešní podobu. 
  • 20. a 30. léta | Největší podnik svého druhu v Čechách: na 4 000 m² sto stužkových a osmdesát pletacích stavů. 
  • po 1948 | Znárodnění, výroba se brzy zastavuje, budovy slouží jako sklad. Díky tomu se dochovaly v téměř původním stavu. 
  • 1966 | Zazděn vstup z Vodní ulice. Od té doby se do areálu chodí jen zezadu z Břetislavovy ulice. 
  • po 1989 | Restituce, továrna se vrací potomkovi Královců žijícímu v USA. Desítky let je prázdná. 
  • 2024 | Areál kupuje město. 

Areál tvoří čtyři objekty: vysoké uliční křídlo do Vodní, velké dílny, bývalá strojovna a kotelna. V hlavní budově jsou nejméně čtyři velké sály se žebírkovými stropy, v podkroví velký prostor s obloukovým oknem s výhledem na náměstí, věž a radnici. Kotelna z roku 1905 má ocelové příhradové vazníky a uvnitř jsou dodnes původní kotle a stroje. 

Stav budov je různý. Podle statického posudku, který si město nechalo zpracovat, je hlavní budova v dobrém stavu. Dvorní dílny jsou ale promáčené a místy je propadlý strop.

Pár čísel pro představu:
  • Pozemek areálu | asi 3 900 m² 
  • Zastavěná plocha | asi 1 900 m² 
  • Obestavěný prostor | asi 28 000 m³ 
  • Vzdálenost k radnici | asi 100 m 
  • Vzdálenost k Zubřině | asi 50 m od jižní hranice areálu 

Platný územní plán vede areál jako plochu přestavby "na areál se smíšenou funkcí při zachování vnějšího objemu". Továrna sama kulturní památkou není, ale leží v památkové rezervaci, takže každá změna se bude řešit s památkáři.

Co se stalo od koupě 

Zastupitelstvo schválilo koupi 28. 8. 2024 jednomyslně. Koupi považujeme za správný krok. Takové místo v centru už se městu nabídnout nemusí.

Od té doby město nechalo zpracovat zaměření a 3D model a statický posudek. Sociolog z Univerzity Karlovy se středoškoláky zjišťoval, co by si lidé v továrně přáli. Od léta 2026 v továrně cvičí hasiči. Záměr využití zatím není. Podle starosty o něm rozhodne nové vedení po volbách a v roce 2027 se má vypsat architektonická soutěž.

Soutěž je dobrý nástroj. Bude ale tak dobrá, jak dobré bude její zadání. A zadání se nedá napsat dobře, dokud o místě nevíme dost. Proto chceme dva roky do soutěže využít naplno. 

Jak to začalo: studenti architektury v Domažlicích 

V zimním semestru 2025/2026 pracoval v Domažlicích ateliér Martina Čtveráka a Tomáše Tomsy z Fakulty architektury ČVUT. Přivedl ho sem z vlastní iniciativy náš kandidát, architekt a urbanista Břetislav Krejsa. Navrhl spolupráci městu, s vedoucím ateliéru vybral lokality, zajistil podklady, klíče a prohlídky a celou dobu dělal prostředníka. Město to samo uvedlo: "Domažlický architekt Břetislav Krejsa zprostředkoval kontakt mezi ČVUT a městem." 

Jak to šlo za sebou:

  • srpen 2024 | V den, kdy zastupitelstvo schvaluje koupi, si Břetislav Krejsa zakládá podklady k zadání pro studenty. Továrna je v nich dřív, než ji město vlastní. 
  • srpen 2025 | Návrh spolupráce městu, výběr lokalit s vedoucím ateliéru, starosta spolupráci potvrzuje. Získání dokumentace objektů pro studenty. 
  • září 2025 | Prohlídka továrny se studenty. 
  • září 2025 až leden 2026 | Kolem 40 studentů zpracovává domažlická témata, z toho čtyři dvojice továrnu. 
  • prosinec 2025 | Rada města schvaluje výstavu. 
  • únor až březen 2026 | Výstava studentských prací v klubu KC Pivovar. Podle vedení Pivovaru nejnavštěvovanější výstava za poslední roky. 
  • jaro 2026 | Diplomová práce o továrně, kterou Břetislav Krejsa oponoval.

Ateliér navazuje na školu profesora Václava Girsy, jedné z nejvýraznějších osobností české péče o stavební dědictví. Jeho přístup se dá shrnout jednou větou: než začneš navrhovat, musíš místo poznat. Ne proto, abychom město zakonzervovali, ale abychom ho rozvíjeli s porozuměním.

Pět návrhů  

K továrně vznikly čtyři ateliérové práce a jedna diplomová. Jsou to školní studie, ne projekty k realizaci, a autoři nemají s naší kampaní nic společného. Všechny práce jsou veřejně v galerii FA ČVUT.

  • Uni-verze továrny (Klára Kučerová, Petr Kulhan): odloučené pracoviště Západočeské univerzity v budově do Vodní, krátkodobé ubytování pro studenty a vyučující, restaurace a kavárna v kotelně. Veřejná pasáž vede pěší osu z náměstí Míru přes areál až k Zubřině. 
  • Institut textilních řemesel (Martin Kubín, Aneta Prouzová): vzdělávací centrum navazující na textilní tradici místa, šicí a tkací dílny, fablab, pracoviště univerzity, apartmány v podkroví. Vstupem je prosklená dvorana mezi dvěma budovami. 
  • Tauhaus (Filip Doležel, Klára Knappová): komunitní tesařské a rekvalifikační dílny, sdílené kanceláře, kavárna, restaurace, jóga v podkroví pod obloukovým oknem a muzeum továrny ve staré kotelně. 
  • UZEL (Matouš Nývlt, Johana Odvody): galerie současného umění v uličním křídle, kino v kotelně, bydlení pro seniory s balkony do dvora, lékař a fyzioterapie v přízemí. 
  • Konverze Královcovy továrny, diplomová práce Martina Kovaříka: obnovený vstup z Vodní, obchody a služby v parteru, městský úřad v sálech, posilovna v podkroví, sociální bydlení ve dvorním křídle a expozice historie továrny v kotelně. 

Co mají společné 

Návrhy jsou úplně různé. Přesto čtyři dvojice došly nezávisle na sobě ke stejným základům:

  1. veřejný průchod z Vodní ulice do dvora, 
  2. dvůr jako veřejný prostor, 
  3. oprava a zachování fasády a komína, 
  4. nové věci se do budov vkládají, místo aby se bouraly konstrukce, 
  5. kotelna s veřejnou funkcí.  

A ještě jedna věc, možná nejdůležitější. Většina studentů rozdělila areál na tři samostatné části, které mohou, ale nemusí fungovat každá zvlášť. Každá může mít vlastní vstup a hodí se pro jiné využití. Z toho plyne, že továrna nepotřebuje jednoho velkého nájemce a nemusí se opravit celá naráz.

Diplomová práce k tomu přidala jasný závěr: Domažlice mají kolem 11 000 obyvatel, a tak bude "pravděpodobně potřeba prostory vyplnit řadou funkcí, než pouze jednou".

Studentské práce nejsou hotový plán. Jsou ale cenné tím, že studenti začínali od nuly: přijeli, místo poznali a teprve potom navrhovali. Ukázaly, co všechno se do továrny vejde, jaké jsou tam vazby a co je potřeba prověřit, než se začne projektovat. A výstava rozproudila debatu, ze které dnes čerpají všichni, kdo o továrně mluví. 

Co chceme udělat 

Krok 1: Továrnu otevřeme 

Nejdřív zastavíme chátrání: opravíme střechy a zabezpečíme dvůr a průchod tak, aby byly bezpečné pro lidi. Ve spolupráci s památkáři znovu otevřeme vstup z Vodní ulice, zazděný od roku 1966. Z náměstí se pak projde Vodní ulicí, dvorem továrny a přes Břetislavovu až k Zubřině.

Továrna dnes centrum od Zubřiny odděluje. Může ho s ní propojit. Zubřina je zelená páteř města, se kterou počítá naše vize Domažlic plných života, a průchod továrnou by se stal jednou z nejpříjemnějších cest z náměstí k vodě.

Krok 2: Pustíme tam život 

Během jednoho až dvou let může dvůr i část prostor sloužit lidem: trhy, jarmarky, dílny pro děti, setkávání, kulturní a vzdělávací akce. Méně intenzivně a vratně, bez velké přestavby.

Prostory chceme nabízet na zkoušku. Třeba řemeslník, škola nebo spolek dostane sál na měsíc zdarma a vyzkouší si, jestli mu vyhovuje. Tak nejlépe zjistíme, co v továrně funguje, co se tam nehodí a kdo má o prostory skutečný zájem. A najdeme partnery, kteří se mohou podílet na opravě a pak prostory využívat. 

Mezitím doplníme to, co chybí: stavebně-historický průzkum (ten zatím nikdo nezpracoval), podrobnější studie a případně další spolupráci s vysokými školami. Na tom všem pak postavíme zadání soutěže.

Krok 3: Opravíme ji po částech

Studentské návrhy ukázaly, že se areál dá rozdělit na tři samostatné části. Co by se kam mohlo hodit:

  • Velké sály - hlavní budova a haly, 4 sály se žebírkovými stropy -> úřad, vzdělávání, dílny, komunitní prostor 
  • Křídlo - podél dvora bývalé Meluzíny - >bydlení pro seniory, krátkodobé ubytování, sociální bydlení 
  • Kotelna - z roku 1905, s původními kotli -> galerie, muzeum továrny, kavárna, prostor pro akce

Jakmile u jedné části víme, k čemu bude sloužit, opravíme ji. Ostatní mezitím slouží dočasně. Nemusíme čekat na jednoho velkého investora a rozložíme náklady do více let a více zdrojů. 

Jedna poznámka k sálům: v areálu jsou nejméně čtyři velké sály. Než se začne uvažovat o stavbě nového sálu, dává smysl nejdřív využít ty, které už stojí. 

Továrna jako důvod zůstat 

Jedním z prvních kroků vysoké školy k továrně byl výzkum "Pohraničí tě nezničí". Výzkumníci z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v něm spolu se studenty Gymnázia J. Š. Baara mezi zářím 2024 a únorem 2025 oslovili 528 středoškoláků a 192 absolventů z Domažlicka. Ptali se, jestli tu chtějí zůstat a co by v továrně chtěli.

 Co zjistili:

  • Své uplatnění v regionu vidí jen 8 % středoškoláků. Další třetina nevylučuje, že zůstane, a víc než třetina chce jinam.
  • Z absolventů, kteří už odešli, by se zhruba polovina vrátila, kdyby tu našla správné podmínky.
  • Hlavním důvodem odchodu je studium a práce. Chybí pracovní příležitosti, plat, kariérní růst a studium podle zájmů. Bydlení je důvodem jen výjimečně.
  • Mladým chybí prostor pro neformální rozvoj a experimenty: umělecké, technologické a komunitní aktivity.
  • V továrně by žáci nejčastěji chtěli multifunkční centrum. Následuje obchodní centrum, vzdělávací středisko a kulturní dům. Absolventi zmiňovali kulturní a komunitní centrum, coworking, inkubátor nebo pobočku vysoké školy.
  • Zpráva doporučuje otevírat areál postupně a dočasně už během rekonstrukce a dát přednost veřejným funkcím a místům pro setkávání. 

Je fér říct, že vzorek není reprezentativní pro celé město a že hlavním motorem odchodu je práce a studium, ne chybějící kultura. Právě proto chceme do továrny partnery, kteří přinesou práci a vzdělávání: střední i vysoké školy, firmy, řemeslníky a spolky. Dvě studentské práce nezávisle na sobě počítají s pracovištěm Západočeské univerzity. Takové partnery lze oslovit.

Dvě cesty  

Velké stavby se dají připravovat dvěma způsoby.

Od stolu: na radnici vznikne nápad, nechá se zpracovat projekt celé továrny, shánějí se peníze, staví se. Továrna je po celou dobu zavřená. Teprve po otevření se ukáže, jestli to, co jsme si vymysleli, opravdu funguje. Všechny peníze jsou vsazené najednou.  

Postupně: továrnu otevřeme, oživíme dvůr, testujeme prostor, opravíme první část a postupně oživíme celý areál. Továrna žije od prvního roku. Co nefunguje, poznáme hned a levně. Každý krok jde změnit. 

Nechceme zjišťovat, jestli něco funguje, až po velké investici. Chceme to vědět dřív, než se začne stavět.

Celková oprava továrny bude drahá, to je potřeba říct otevřeně. Přestavba Pivovaru stála přes 180 milionů korun a podařilo se na ni získat tři evropské dotace. U továrny se dá čekat podobný řád. Právě proto je postup po částech a s partnery rozumnější než jedna obří investice. 

Umíme to: Pivovar 

Historická budova domažlického pivovaru měla být pro město ztracena. Jedním z prvních velkých kroků starosty M. Macha po nástupu SPMD do vedení radnice v roce 2006 bylo její navrácení do majetku města. Následovala promyšlená příprava, odborná diskuse a veřejná architektonická soutěž. 

Výsledek: Stavba roku Plzeňského kraje 2021, finále celostátní soutěže Stavba roku v kategorii rekonstrukcí a evropská cena za rekonstrukci stavby s příběhem. Dnes je Pivovar místem, na které mohou být Domažličtí hrdí. 

U továrny chceme jít stejně poctivou cestou. Jen začneme dřív: tím, že ji otevřeme. 

Na co si dát pozor 

Poctivý plán musí počítat i s tím, co zatím nevíme nebo co se může tlouct.

  • Parkování a průchod. Opakovaně zaznívá nápad na parkování v zadní části areálu směrem k potoku. Průchod dvorem k Zubřině vede stejným místem. Obojí se může prostorově vylučovat. Jsme přesvědčeni, že parkování má být podřízené průchodu a veřejnému prostoru, ne naopak. 
  • Bydlení a územní plán. Územní plán pro objekty v památkové rezervaci podle dostupných podkladů požaduje zachovat obytnou funkci na nejméně polovině užitné plochy. Pokud to platí i pro továrnu, bydlení tam bude nutnost, ne volba. Křídlo podél dvora bývalé Meluzíny se pro něj dobře hodí. Aktuální znění je potřeba ověřit. 
  • Pozemky k Zubřině. Zatím není prověřené, komu patří pozemky mezi jižní hranicí areálu a Zubřinou. Na tom závisí, kudy přesně průchod povede. 
  • Stav jednotlivých částí. Hlavní budova je podle statického posudku v dobrém stavu. Rozsah zajištění dvora a průchodu pro veřejný provoz ale zatím nikdo neposuzoval a stav kotelny a krovů vyžaduje průzkum.
  • Stavebně-historický průzkum chybí. Bez něj se nedá zodpovědně rozhodnout, co je v areálu cenné a co se může změnit. 

Městský architekt 

Spolupráce s fakultou je ukázka práce, kterou by ve městě měl dělat městský architekt: poznat místo, připravit podklady, propojit odborníky s lidmi a pomoci napsat dobré zadání studie nebo soutěže. Břetislav Krejsa už dva roky prosazuje, aby Domažlice takového člověka měly. U továrny je to vidět nejlépe: koupě v památkové rezervaci, zatím bez záměru, s rozhodnutím odloženým na nové vedení a se soutěží v roce 2027. Přesně v téhle fázi se odborný pohled vyplatí nejvíc.

 Shrnutí

Neslibujeme, co v továrně bude. Chceme to poctivě zjistit. 

  • Továrnu otevřeme: zastavíme chátrání, znovu otevřeme vstup z Vodní a propojíme náměstí se Zubřinou. 
  • Pustíme tam život: akce, trhy, dílny, prostory na zkoušku pro partnery. 
  • Opravíme ji po částech, podle toho, co se osvědčí, a s partnery, kteří přinesou práci a vzdělávání. 
  • Nechceme zjišťovat, jestli něco funguje, až po velké investici. 
  • Pivovar jsme zachránili. U továrny chceme jít stejnou cestou, jen začneme dřív. 

Pojďte si ji otevřít s námi.

Zdroje  

O továrně a jejím vývoji

O krocích města

Studentské práce (galerie FA ČVUT) 

Výzkum mladých

  • Souhrnná výzkumná zpráva: Odliv mozků z Domažlicka a představy žáků a absolventů středních škol o životě v regionu a revitalizaci průmyslového dědictví. Projekt Pohraničí tě nezničí, FSV UK a Gymnázium J. Š. Baara, 2025. 

Studentské práce: ateliér Čtverák-Tomsa, Ústav památkové péče FA ČVUT, zimní semestr 2025/2026 a letní semestr 2026. Autoři nejsou součástí kampaně a se Sdružením pro město Domažlice nejsou nijak spojeni. Ortofoto © ČÚZK.